Runlevely

Runlevely @@ -40,7 +40,7 @@

Nakonec, když jsou všechny skripty provedeny, aktivuje init terminály (ve většině případů pouze virtuální konzole ukryté za Alt-F1, -Alt-F2 atd) pomocí procesu agetty. Ten se postará o to, abyste se +Alt-F2 atd.) pomocí procesu agetty. Ten se postará o to, abyste se byli schopni přihlásit - spustí login.

@@ -95,7 +95,7 @@

-Tento řádek říká initu, že pro inicializaci systému musí musí spustit +Tento řádek říká initu, že pro inicializaci systému musí spustit /sbin/rc sysinit. Skript /sbin/rc se o ni postará; můžeme tedy říci, že init toho moc nedělá - úkol pouze převede na jiný proces.

@@ -352,7 +352,7 @@

Druhým důvodem k tomu, abychom udržovali informace o konfiguraci mimo init skript jsou aktualizace, resp. zamezení obavám o to, že o svoji konfiguraci -během aktualizace přejdete. +během aktualizace přijdete.

@@ -451,7 +451,7 @@ Virtuální závislost může být poskytovaná více službami. Váš init skript může například záviset na systémovém loggeru, avšak protože jich je více možných (metalogd, syslog-ng, sysklogd,...), a služba nemůže přes need -záviset na všech (žádný rozumný systém nemá všechny nainstalované a spouštěné), +záviset na všech (žádný rozumný systém nemá všechny nainstalované a spuštěné), použijete virtuální závislost, poskytovanou pomocí provide.

@@ -536,8 +536,8 @@

Dále je potřeba definovat funkci start(), která musí obsahovat všechny -příkazy potřebné ke spuštění služby. Je doporučeno použít funkce -ebegin a eend, aby uživatel viděl, co se děje: +příkazy potřebné ke spuštění služby. Je dobré použít funkce ebegin +a eend, aby uživatel viděl, co se děje:

@@ -566,7 +566,7 @@
 
 
 
-Syntax init skriptů používaných v Gentoo je kompatibilní s Bourne
+Syntaxe init skriptů používaných v Gentoo je kompatibilní s Bourne
 Again Shellem (bash), čili v nich můžete používat rozšíření bashe.
 
 
@@ -633,7 +633,7 @@
 
 
 
-Můžete si například přidat druhý "výchozí" runlevel, do kterého mlžete
+Můžete si například přidat druhý "výchozí" runlevel, do kterého můžete
 nabootovat, s přiřazenými patřičnými skripty. Při spuštění počítače si
 budete moci vybrat, který runlevel se má zavést.
 
@@ -641,7 +641,7 @@
 
 
 
-Použití SOFTLEVEL
+Používáme softlevel
 
 
 
@@ -660,13 +660,18 @@
 
 
 -# ls /etc/runlevels/default
-acpid  domainname  local  net.eth0  netmount  postfix  syslog-ng  vixie-cron
-# rc-update add acpid offline
-# rc-update add domainname offline
-# rc-update add local offline
-# rc-update add syslog-ng offline
-# rc-update add vixie-cron offline
+(zkopírujeme všechny služby z runlevelu default do runlevelu offline)
+# cd /etc/runlevels/default
+# for service in *; do rc-update add $service offline; done
+(odstraníme služby, které v runlevelu offline nechceme)
+# rc-update del net.eth0 offline
+(zobrazíme seznam aktivních služeb pro runlevel offline)
+# rc-update show offline
+(ukázka část výstupu)
+               acpid | offline
+          domainname | offline
+               local | offline
+            net.eth0 |
 
 
 
@@ -681,7 +686,7 @@

-Voila, to je všechno. Když nyní při bootování Vašeho systému vyberete nově +Voilà, to je všechno. Když nyní při bootování Vašeho systému vyberete nově přidanou položku, runlevel offline bude použit místo výchozího default.

@@ -689,12 +694,13 @@ -Použití BOOTLEVEL +Používáme bootlevel

-Použití bootlevelu je úplně stejné jako softlevel, jediný rozdíl -je, že místo druhého runlevelu "default" definujete druhý runlevel "boot". +Použití bootlevelu je úplně stejné jako pro softlevel, jediný +rozdíl je, že místo druhého runlevelu "default" definujete druhý runlevel +"boot".